V sobotu 30.7.2005 nastal na třebovském letišti námi dlouho očekávaný den. Aeroklub Moravská Třebová ve spolupráci s LAC (Letecké akrobatické centrum) Mor. Třebová byl připraven v areálu letiště poskytovat všechny potřebné služby a zabezpečení pro 60 přihlášených soutěžících PMRg 2005 . Po mnoha letech se zde podařilo dotáhnout do finále snahu o uspořádání „klasické“ plachtařské soutěže, což bylo zásluhou především hlavního manažera příprav a ředitele soutěže Pavla Řeřichy. Realizační tým složený z místních „aeroklubových zdrojů“ byl při zahájení soutěže zkompletován příjezdem hlavního rozhodčího Jiřího Cihláře a také Jackem Kerumem, jehož parcelou bylo počasí - jak taky jinak?! Když je zmínka o počasí, tak v den příjezdů (příletů) panoval pravý letní pařák, ale meteorologické předpovědi dávaly výstrahu na přechod studené fronty se silnými bouřkami, větrnými poryvy a přívalovými srážkami, což mělo k našemu letišti dorazit někdy v podvečer. I proto někteří piloti nechali větroně radši v „penálech“, než se počasí uklidní. Večer se fronta přibližovala jaksi váhavěji, takže mnoho lidí ještě stihlo vyzkoušet bazén v těsném sousedství kempu. Den končil rozpravou závodníků, vzdáleným hřměním (bouřka s krupobitím u Letovic) a 45% možností, že se zítra později odpoledne poletí. Kolem půlnoci nám bouřka začala běsnit nad hlavami - konečně přechod fronty. Ukázalo se, že tím, že se fronta oproti prognózám o několik hodin zpozdila, bylo rozhodnuto o dalším dni.

Neděle 31.7.2005 byla tedy nakonec neletovým dnem. Závodníci a jejich osobní pozemní sled měli více času lépe doladit soutěžní techniku před první disciplínou a také provést první zběžný průzkum možností vyžití, které se nabízejí na třebovském letišti a v jeho bližším okolí. Předpověď počasí na následující den vypadala i přes zpoždění ve vývoji meteosituace optimisticky.

Pondělní ráno 1.8.2005 vypadalo na 1. disciplínu. Počasí se tvářilo letově, i když při pohledu na oblohu vyvstávaly nečekané otazníky ohledně jeho nejbližšího očekávaného vývoje. Jak se ale v dalších dnech ukazovalo, na těchto závodech už tomu nemělo být jinak. Od západu měla později odpoledne přibývat pasivní oblačnost, Jeseníky a Orlické hory měly být ovlivněny většími rozpady. Po neděli, kdy byl vzdušný prostor prakticky bez jiných omezení, bylo v pondělí třeba dohody s armádou. Nutno říci, že na základě předběžné rámcové dohody mezi AeČR a nejvyššími armádními a civilními složkami řízení vzdušného prostoru nad ČR se po úvodním vyjasnění konkrétních potřeb obou stran podařilo dosáhnout vcelku solidních možností využívání vzdušného prostoru pro plánování našich disciplín. Toto se tedy podařilo už při první volbě tratí. Předpovídané počasí nám je „odtlačilo“ do jihozápadního, přes jižní až po východní sektor a možnost přibývání oblačnosti po 16. hod. nás vedlo k vyhlášení rychlostních disciplín přes oblasti (AAT); kombinovaná třída (kombi) s limitem času 3:30 hod., klubová třída (klub) měla čas 3:00 hod., tzn. obě třídy odstartovaly ve variantě „A“. Vzlety byly zahájeny v 11:40, nejprve „šlo“ do vzduchu 13 „kombíků“, jež následovalo 45 „klubovek“- stejné pořadí tříd při startu pak už bylo v každé disciplíně. Startovní procedura celého startovního pole trvala asi 55 minut, což byl slušný čas. Po 13:00 se závodníci postupně šikovali k odletům na tratě. Zvolený typ úlohy pilotovi dovoluje a současně od něho vyžaduje větší míru tvořivosti při rozhodování o strategii jeho letu. Stoupání byla průměrně okolo 2 m/s, šťastlivci někde mohli najít i 4 m/s, ale byla místa kde 1,5 m/s bylo silné stoupání. Dostup byl 1800 až 2000 m nad třebovským letištěm. Citelný byl také vítr od SZ, který v závěru disciplíny zhoršoval kvalitu stoupání a nebylo radno se dostat do menších výšek a do závětří svahů. Na toto „sfouknutí“ termiky a závětří zřejmě doplatil Tomáš Profeld (AK Jičín) s Nimbusem 2, kterému chybělo snad jen 100 m výšky k tomu, aby na dokluzu od Mohelnice překlouzal hranu zvýšeného terénu 6 km východně letiště. K možnému podvečernímu přiclonění nakonec nedošlo, ale o tom, že let nemusel být snadný, svědčí 12 „klubovek“ a 5 „kombíků“, kteří skončili na polích bez bodované rychlosti. Díky využívání cílové kružnice s poloměrem 3 km ji ale stačilo protnout a body za rychlost byly „doma“. Tento postup během soutěže několik pilotů úspěšně aplikovalo. Bezpečně sednout do pole bylo lepší, než se riskantně dotahovat na plochu letiště, „obklíčenou“ od severu i jihu „lesem“ kukuřice o výšce asi 2,5 m! Jedním z „doletivších polňáků“ byl i Martin Markl (AK Kolín), který v této první disciplíně uložil své sportovní náčiní typu VSO 10 na pole jižně letiště ihned poté, co mu záznamový GPS loger odpípnul protnutí cílové kružnice. Pokud trochu předběhnu, tak tento postup při doletu z disciplíny Martin s úspěchem „okopíroval“ ještě jednou - při poslední disciplíně; letěl už vlastně „na tutovku“. Spokojeni jistě byli vítězové. V „klubovce“ zvítězil s průměrnou rychlostí 85,1 km/h Antonín Kutálek z AK Zábřeh. „Kombíky“ vyhrál Martin Hřivna (AK Zbraslavice), který si to uháněl průměrem 96,9 km/h – a to se ještě stihl kochat malebnou krajinou západně Vírské přehrady ve výšce pod 150 m nad terénem, čemuž věnoval pár minut létání, protože ten „třímetr“ měl chvilku zpoždění; inu Žolík se občas hodí, ale aby zafungoval, musí ho být k čemu doložit – což bezpochyby bylo splněno. První disciplínu jsme tedy měli „v kapse“.

Podle Jackových ranních informací se mělo počasí v úterý 2.8.2005 postupně od západu až jihozápadu zhoršovat. Výběžek vyššího tlaku nad ČR slábl, frontální systém z alpské oblasti postupoval směrem k nám, což mělo způsobit přibývání oblačnosti, která by již okolo 15. hod. pokrývala střední oblačností oblast ČM vysočiny a východních Čech. Vítr měl vát od východu ~5m/s a ještě letní teploty měly být přes 25°C. Vzhledem k této situaci jsme opět volili disciplíny AAT. Ze dvou připravených se nakonec letěla varianta „A“; časový limit byl 3:00 hod. pro „kombi“ a 2:30 hod. pro „klub“. První rameno obou kategorií směřovalo k severu, 2. do oblasti jižně našeho letiště, potom zpět k Mor. Třebové a poslední oblasti ležely v rozmezí asi 20 až 60 km východně. Snahou pořadatele bylo, aby závodníci mohli „udělat disciplínu“ v použitelném prostoru, který nám ale počasí mělo postupně zavírat. V čase vzletů, které jsme zahájili v 11:40 hod. už od nás bylo vidět z dáli se blížící vrstevnatou oblačnost postupující od severozápadu. Závodníci s odlety příliš neváhali; poslední z „kombíků“ vyrazil na trať v 12: 35, „klubovka“ byla na trati komplet od 13:30. Nakonec vše vyšlo i s možnostmi taktizování na délku a umístění tratě v oblastech. V 16:45 bylo vše doma“. Nejrychlejším v „klubovce“ byl místní Michal Lešinger s rychlostí 82,9 km/h, vítězství si v „kombi“ zopakoval Martin Hřivna rychlostí 93,0 km/h. Smolařem byl Martin Pekař z AK Šumperk, který zřejmě chybou při zadávání tratě do „palubního navigátoru“ nakonec netrefil sektor poslední oblasti, tudíž se mu bodovala pouze zkrácená vzdálenost bez rychlosti. Počasí bylo nejlepší jižně M. T. dalo se najít stoupání i přes 3,5 m/s (průměr na celé trati okolo 2 m/s) s max. dostupem 1700 m nad letištěm, slabší a s řidším výskytem byla stoupání v oblasti Orlických Hor a Nízkého Jeseníku. Dalo se však letět bez zvýšeného rizika a vcelku slušnou rychlostí.

Středa 3.8. a čtvrtek 4.8. byly neletovými dny, museli jsme počkat, až přes nás přejde frontální systém od západu. Nastal časový prostor pro neletové aktivity různého druhu. Letiště nabízelo tenisový kurt, bazén, „kino“ v brífingovém hangáru a dosti vytěžované Aerobistro-strava, nápoje, posezení uvnitř i venku. Další možnosti skýtalo asi 5 km vzdálené město Mor. Třebová i např. nedaleký hrad Bouzov.

Pátek 5.8. byl konečně dalším - 3. letovým dnem. Naše území ovlivňoval slábnoucí výběžek vyššího tlaku. Za ním se od západu blížil další frontální systém, který už v podvečer měl svojí oblačností zakrývat západní polovinu Čech. U nás mělo být 2-4/8 Cu hum., ojediněle Cu cong. a byla možnost 2-4/8 Ci, Ac, vítr od S až SZ do 5 m/s. Výstup ukazoval na silná stoupání s dosahem 1800-2000 m nad zemí. Tato předpověď a nepříliš dobrý výhled na další dny nás (ve štábu) lákal k dlouhým tratím – aby si všichni měli možnost „zaletět“ pěknou disciplínu. Původní záměr „poslat to za Vltavu“ vzal za své, varianta „A“ pak dopoledne také. Příčinou byla hrana oblačnosti, která svým postupem k východu odkrývala náš dnešní letový prostor – dnes nám jej vojáci velmi vstřícně uvolnili (i s přáním silných stoupání)! Avšak vyskytl se zádrhel (jak taky jinak při počasí letošního léta); někdy okolo 10:30 se hrana oblačnosti téměř „zasekla“ asi na úrovni Svitav. Na „slunku“ hned za tímto předělem a všude dále na západ bylo vidět přímo ideální plachtařské počasí. Toto divadlo pro naše závodnické obecenstvo bylo až moc dlouhé, a že nešlo zkrátit, dokázal „chroust“ Jacek, který po 11:15 hod. otestoval ještě nefungující termiku u letiště a záhy byl zpět mezi námi. Nakonec bylo po 15 min. opakované „repete“ úspěšnější a kolotoč startů do zpočátku ještě syrové termiky se „roztočil“ v 12:15 (byl to pro pořadatele limitní čas pro možnost letět varianty B). Některé závodníky z „klubovky“ jsem ještě před jejich startem (během už probíhajících vzletů této třídy) trochu uklidňoval, protože se jim trať zdála trochu dlouhá vzhledem k času startu. Mým argumentem (v pozici stavitele tratí) bylo, že počasí umožní vítězi této třídy dosáhnout rychlost alespoň 90 km/h a v takto silném počasí by tedy většina měla trať stihnout. S odlety ale nebylo třeba váhat; „klubovka“ měla před sebou 342 km, kombi 420 km. Tentokrát se jednalo o „klasické“ tratě se 4 OB, pro obě třídy odlet směrem na jihozápad, pak dále do Tábora, klubová přes Pernštejn a Č. Třebovou domů; kombi přes Jevíčko a Rokytnici v O. H. také do M. T. Počasí ale nečekaně (už zase něco) v okolí Mor. Třebové začala po 14. hod. ovlivňovat „trvanlivá deka“ z rozpadů, kterou až k Jevíčku přinášel vítr z Orlických hor (takovou situaci jsem ještě v M. T. nikdy nezaznamenal). S mojí ženou jsme před 15. hod. startovali s Blaníkem do termiky a pod téměř zataženou oblohou se postupně zvedali ve stoupáních do 2 m/s do výšky. Tento rozpad a množství oblačnosti směrem k jihozápadu, působily velice neutěšeně. Skoro přes Jevíčko (už 3m/s) jsme odklouzli ke Svitavám pod osvícené kumuly. Vizitkou této vzduchové hmoty tu bylo skoro 5 m/s do 1800m. Počasí zde fungovalo dobře až do večera ale jihozápadním směrem jsme viděli dosti do dálky zastíněný terén. Proto jsem byl dosti napjatý, zda piloti tratě stihnou dolétnout. Asi od 16:30 jsme „našeho“ Blaníka zavěsili v pozorovací pozici u Svitav a číhali jsme, jestli kolem nás začnou létat „klubovky“ směrem na Č. Třebovou. Po chvíli se to naštěstí začalo kolem nás míhat a já si oddechl (nechtěl jsem aby disciplína byla „přepálená“, ale zase bylo škoda nevyužít silného počasí). Nakonec jsme po jejich dokluzové kurzovce vyrazili domů i my.Nejlepším v této třídě vycházela průměrná stoupání 2,5-3 m/s, na záznamech se dala najít integrovaná stoupání i přes 5 m/s, přeskoky byly i přes 30 km, ale někde to dobře nosilo také v přímém letu. Klubovku vyhrál Daneš Grula z AK Medlánky pěkným průměrem 94,6 km/h, přes rychlost 90 km/h to zvládli 4 piloti! Deseti pilotům této třídy se „nepodařilo minout“ prostor MCTA Náměšť n. O., takže své soutěžní bodové konto příliš nezatížili. Dalších 10 nedolétlo do cíle. „Kombíky“ vyhrál Martin Pekař průměrem 91,8 km/h, celou trať oblétli pouze 4 piloti, ale body za rychlost pobrali jen tři. František Vančura by disciplínu vyhrál, kdyby se u Měřína při kroužení lehce „nenamočil“ do MCTR Náměšť. Pro tuto disciplínu byl zde Frantovi úředně „zastaven let“ a podle toho obodován; škoda. Kombi třída měla let složitější, protože oblast mezi OB Jevíčko a Rokytnice byla „neplánovaně“odpoledne dlouho přicloněna již zmíněnou „oblačnou dekou“ a proto zde v podvečer bylo počasí dosti slabé. Ti co nedolétli, přistáli buď na našem letišti, nebo na předposledním rameni.

Další dva dny 6. a 7. 8. jsme se kvůli špatnému počasí o disciplínu ani nepokusili. Jackova prognóza dávala šanci až na středu; tedy nic moc, pro vyhlášení mistrů musí být 4 platné disciplíny. Litovali jsme „blaníkáře“ ve Zbraslavicích, kteří měli ulétnuté pouze 2 disciplíny. Meteorologické „taškařice“ měly pokračování v pondělí 8.8. Vytrácela se důvěra v to, že ještě někdy bude trochu normální počasí. Protože byla „nenulová“ naděje, že by se možná dalo „trochu letět“, tak jsme spustili předstartovní proceduru až do úrovně vzletu a dokonce i otevřeného odletu třídy kombi. Od západu se nad nás mezi tím nasouvala vrstva oblačnosti, která dusila beztak ještě nepříliš silnou termiku. „Vodní bombardéry“ se mezitím snažily někde nastoupat, což se některým i podařilo, ale při pokusu o let k odletovému bodu a proti svižnému větru by odlet byl asi klouzákem do pole. Ředitel závodů proto disciplínu zrušil, takže „kombíci“ absolvovali pouze hasičské cvičení nejvyššího stupně. Ani moc nenadávali, situaci brali s pochopením.

Dalším letovým dnem byla až středa 10.8. Okolo hluboké tlaková níže se středem nad východním Baltem k nám proudil chladný a vlhký vzduch od SZ. Mělo být 3-6/8 Cu, Sc, s dostupem 1700 m, průměrná stoupání 2,5 m/s. Protože od jihozápadu až po východ mělo být oblačnosti méně, volili jsme tratě v tomto prostoru – naštěstí! Obě třídy odstartovaly na tratě přes 3 OB, varianta A: klub 300 km, kombi 404 km. Odlety na trať zahájili „kombíci“ krátce po 12. hod., „klubovka“ je následovala okolo 13. hodiny. Kumulů po poledni začalo ubývat a i podle jejich tvarů bylo poznat, že příčinou byl zesilující Z až JZ vítr – až 8 m/s. Hlavní překvapení nás ale teprve čekalo. Kolem 14. hod. se obloha postupně „zadekovala“ střední oblačností, ze které později i trochu popršelo. Rychlost nástupu oblačnosti od SZ hrozila tím, že dnes ani nebudou platné disciplíny! To by mohlo být špatné. S Jackem jsme se hned šli podívat, co se to s počasím zase stalo. A stalo se. Na jihozápadním okraji zmíněné tlakové níže se severně Krušných hor (žeby v Klixu?!) ještě před polednem „roztočila“ malá, ale čilá satelitní níže, která se se svojí nově vzniklou oblačností poměrně rychle „přerotovala“ přes naše území dále na východ. O tomto vývoji počasí žádní meteorologové předem nic nevěděli, překvapení bylo nemilé, ale bohužel všeobecné. Napjatě jsme očekávali zprávy o přistáních. Relativně dlouho byl klid, což se zdálo podivné, ale na druhou stranu to podněcovalo nadějné fantazie. Po 15:30 se „to“ však rozjelo; 10 ér v Křižanově, další u Letovic, Tišnova atd. Kdo jsme měli ruce, nohy a řidičák, vyrazili jsme (včetně štábu) pro známé i neznámé kamarády; totiž pro téměř všechny. Nakonec bylo okolo půlnoci vše „doma“. Já jsem se až večer po příjezdu z Křižanova (s Jardou Markem) dozvěděl, že máme 4. disciplínu a tudíž platné závody! V „klubovce“ zvítězil Daneš Grula výkonem 234,7 km, v „kombíkách“ Martin Hřivna výkonem 219,3 km. A jaké to počasí bylo? Průměrná stoupání do 1,5 až 2 m/s, max. dostup 1900 m nad letištěm M. T., max. síla stoupání přes 3 m/s, někde šlo i pod „dekou“ ulétnout několik kilometrů rovně bez ztráty výšky, dosti vadil silnější protivítr. Den končil nejistým počasím, ale prognóza na čtvrtek dávala naději, že by mohlo dojít ke zlepšení.

Čtvrteční ráno 11.8. bylo dosti chladné. Na obloze zbytečně překáželo dost střední oblačnosti, ale Jacek i meteorologický „praktikant“ Petr Hofman nás chlácholili tím, že se nadbytečná oblačnost do 11 hod. rozpustí a pak bude přiměřeně kumulů, slušná stoupání, bez hrozby zvětšené oblačnosti a přeháněk. Příprava startu probíhala po včerejší „polní“ disciplíně vcelku obvyklým tempem. Při vymýšlení délky disciplíny jsme museli kalkulovat s trochu opožděnými vzlety, ale „dlouhé pravítko“ jsme úplně schovávat nechtěli. Ve variantě „A“ měřily rychlostní tratě vytyčené několika „klasickými“ OB u „klubovky“ 315 km a u „kombíků“ 403 km. Nejvzdálenějšími OB byly Kámen (u Pacova) pro klub a Jindřichův Hradec pro kombi. Byly připraveny i tratě pro var. „B“. Nejpozdější začátek vzletů pro letění var. „A“ jsme si stanovili na 12:30. Nakonec Pavel Řeřicha dal pokyn k „roztočení rulety“ na 12:10, což se ukázalo jako optimální. Postupně větroně obou tříd šplhali do výšin, aby „kombíci“ vyráželi na trať kolem 13 hod., následováni s asi půlhodinovým odstupem „klubovkou“; nebylo nač čekat. Navíc si počasí opět začalo fungovat trochu „podle svého“. Ještě v průběhu vzletů bylo patrné, že se kumuly začínají trochu „cupovat“ a i jejich snos po větru byl jaksi rychlejší, než jsme čekali. Západní vítr byl silnější, než bylo v předpovědích, čehož důsledkem bylo více bublinovitých stoupání a úbytek mraků postupně až do zcela čisté termiky po 16. hod. Závodníci ale bojovali jako lvi a i přes trochu předčasný začátek „vypínání termiky“ se nám po 17:10 začali sypat na trávu letiště. Ovšem ne všichni. Body za rychlost v této disciplíně nepobralo 10 pilotů z „klubovky“ a 6 pilotů z „kombíků“. „Klubovku“ vyhrál Jan Louda (AK Hodkovice) průměrem 84,3 km/h. V třídě „kombi“ zvítězil Oldřich Bartoník rychlostí 90,0 km/h se svojí novou „orchidejí“ KKB-15; zdá se, že tak jak pěkně toto éro vypadá, tak taky dobře létá. V M. Třebové Olda jako další pilot (poprvé letos Jirka Kusbach na PMČR v Křižanově v „klubovce“) testoval toto jejich společné dílo v ostrém závodním nasazení, zde poprvé s používáním vodní přítěže v konkurenci větroňů kombinované třídy. Nutno uznat, že tato sestava (éro + pilot) prokázala své kvality. Další vývoj počasí ale rozhodl, že toto byla disciplína poslední.

V pátek 12.8. bylo sice vše nachystáno, ovšem počasí zůstalo „přespříliš pozadu“, takže po dvakrát upadnutém „chroustovi“ pod téměř už zataženou oblohou byl pokus o disciplínu „odpísknut“. A bylo po závodech.

V sobotu 13.8. už se nelétalo a probíhaly činnosti obvyklé na konci závodů. Večer proběhlo oficiální vyhlášení vítězů obou tříd, oceněna byla nejlepší závodnice – Pavlína Horáčková z AK Šumperk a byli ustanoveni noví mistři jednotlivých regionů. Při následující večerní „hangárpárty“ se mezi námi objevily i naše úspěšné reprezentantky právě dorazivší z MS v německém Klixu; hodkovická partija tedy mohla slavit kromě „svého“ bronzu i „importované“ zlato Hany Vokřínkové.


Konečné výsledky PMČRg 2005 (první tři v pořadí).
Klubová třída:
1. Daneš Grula Medlánky ASW 15 -4482 b
2. Michal Lešinger Moravská Třebová ASW 15 -4394 b
3. Karel Vladař Hodkovice ASW 19 -4164 b

Kombinovaná třída:
1. Martin Hřivna Zbraslavice ASW 27 -4758 b
2. Oldřich Bartoník Holešov KKB-15 -4396 b
3. Jiří Kusbach Holešov G 304C -4309 b

Mistři regionů:
Karel Vladař -Čechy 1
Martin Hřivna -Čechy 2
Daneš Grula -Morava

Co říci závěrem? Snad někdy příště a doufejme že v lepším počasí. Jak se ukázalo, organizace vcelku klapala, ubytování v kempu vyhovovalo, teplá voda tekla, elektrika „nepadala“ a Aerobistro docela „stíhalo“. Podle ohlasů by zájem pilotů o další závody v Mor. Třebové byl, tak uvidíme. Díky všem, kteří tyto podmínky pomohli zajistit a díky pilotům že létali bezpečně.